|
« ročník 2005
úvod historie
vinařství na Mělnicku fotogalerie
Mělník - město vína
Historie vinařství na Mělnícku
Pěstování vinné révy a s tím spojená výroba vína má v Mělníku a okolí
velmi starou tradici, která začíná minimálně v 10. století. O pěstování
révy se hovoří již v ludmilských legendách z 9. století a v legendách
svatováclavských, které nám vyprávějí, jak kníže Václav hrozno tajně
lisoval a víno pro bohoslužebné účely vyráběl. Dá se tedy předpokládat,
že se réva v této době pěstovala a víno vyrábělo, i když převážně pro
mešní potřebu.
 K
nejstarším písemným zmínkám o vinařství na Mělnicku zřejmě patří darovací
listina Břetislava I. staroboleslavské kapitule, která pojednává o vinici
v Dřísech1). Tato listina pochází z roku 1046 a zmiňuje se o vinici
s vinným lisem.
V 11. a 12. století se o zakládání vinic, pěstování révy a výrobu vína
nejvíce zasloužily kláštery, které měly silnou podporu panovníků. Svědčí
o tom řada donací pozemků od panovníků právě klášterům. Kníže Soběslav
II. například daroval listinou z roku 1178 vyšehradskému kanovníkovi
kopec Psář u Prahy "celý k vybudování vinic"2).
Kromě klášterních vinic však již existovaly i vinice v soukromém držení
jednotlivých osob.
Nový impuls k rozvoji vinařství přineslo zakládání měst ve 13. a zejména
14. století. K zásadní změně a rozvoji vinařství však došlo za vlády
Karla IV. Ten po svém otci převzal značně zpustošenou zemi a snažil
se o její zvelebení. V roce 1348 vydal nařízení o zakládání zahrad a
mezi tím i vinic v okolí pražských měst na do té doby neobdělávaných
plochách. Réva, která se k výsadbě směla používat, pocházela z nejlepších
odrůd vinné révy přivezených z Rakous. Nařízení a snahy panovníka se
setkaly s kladným ohlasem a vinice zakládali světští i církevní feudálové
a měšťané.
Karel IV. usiloval o skutečný rozvoj vinařství, které by přineslo zejména
ekonomický užitek. Proto nejen že zakládal vinice, ale dal celému podnikání
i řád. 16. února 1358 vydal první privilegium, podle kterého se ve třech
mílích kolem Prahy měly vysazovat vinice a ustavil úřad perkmistra pražských
viničních hor. Tento úředník kontroloval dodržování nařízení panovníka,
sám určoval vhodné pozemky pro vinice, vyměřoval je a předával vlastníkovi
nebo uživateli. Všichni vinaři byli na dobu 12 let osvobozeni od všech
poplatků, po této době platili poplatek pouze panovníkovi a to vínem.
12. května 1358 vydal Karel druhé privilegium, kterým rozšířil původní
nařízení o zakládání vinic na celou zemi. Sazenice na výsadbu pocházely
zejména z Burgundska a Porýní. Nové druhy se v Čechách nazývaly "roučí",
zřejmě podle francouzského slova rouge = červený a bílé "prynč".
Nařízení v základních bodech obsahovalo:
1. Každý, kdo má horu (tj. stráň) ležící v okruhu Prahy do vzdálenosti
3 mil, má založiti vinici.
2. Vinice má mít rozlohu 16 prutů do délky a 8 prutů do šířky (1 prut
se rovnal 4,73 m).
3. Každý, který vlastní hory nebo dědiny má do čtrnácti dnů od vydání
nařízení započít se zakládáním.
4. Kdo by nemohl nebo nechtěl, musel své pozemky propůjčit těm, které
určí perkmistr.
5. Ti, kteří vinici založili budou osvobozeni na 12 let od všech daní
navždy a počínaje třináctým rokem jsou pouze povinni králi odvádět po
půl džberu vína ročně.
6. Konšelům Starého Města Pražského dává právo jmenovat či sesazovat
perkmistra.
 S
rozvojem pěstování révy a zakládáním vinic vzrostla také výroba vína,
kterému musel být zajištěn náležitý odbyt. Proto Karel vydal v roce
1370 další privilegium, kterým zakázal dovoz a šenkování cizích vín
v Čechách v období od vinobraní do pátku po neděli provodní (první neděle
po Velikonocích). Výjimkou byla pouze města Kutná Hora, České Budějovice
a Písek. Toto nařízení bylo v roce 1373 rozšířeno na celý rok, výjimku
dostal ještě Německý Brod.
Viniční práva byla potvrzována dalšími panovníky (např. Zikmund, Ferdinand
I., Marie Terezie a nakonec v roce 1808 František I.), i když ta poslední
již měla spíše symbolický charakter.
S rozvojem pěstování révy a zakládáním vinic vzrostla také výroba vína,
kterému musel být zajištěn náležitý odbyt. Proto Karel vydal v roce
1370 další privilegium, kterým zakázal dovoz a šenkování cizích vín
v Čechách v období od vinobraní do pátku po neděli provodní (první neděle
po Velikonocích). Výjimkou byla pouze města Kutná Hora, České Budějovice
a Písek. Toto nařízení bylo v roce 1373 rozšířeno na celý rok, výjimku
dostal ještě Německý Brod.
Viniční práva byla potvrzována dalšími panovníky (např. Zikmund, Ferdinand
I., Marie Terezie a nakonec v roce 1808 František I.), i když ta poslední
již měla spíše symbolický charakter.
Všechna tato nařízení měla velký význam i pro rozvoj mělnického vinařství.
Stráně okolo Labe byly velmi vhodné pro pěstování révy a jejich osazování
probíhalo velmi rychle. Hlavní podíl na výsadbě měli mělničtí měšťané.
K největšímu rozmachu českého a mělnického vinařství došlo po husitských
válkách a toto období trvalo až do třicetileté války. Rozšiřovala se
dál plocha vinic, zlepšovaly agrotechnické postupy, aby byla co největší
úroda a kvalita vína. V roce 1583 se v Čechách uvádí okolo 20 000 ha
vinic s produkcí 300 000 hl vína3).
Zkvalitnění konečného produktu - vína zvýšilo jeho konzumaci a mělnické
víno se díky dobré chuti a kvalitě pilo u dvora císaře Rudolfa II. a
španělských Habsburků. Vzrůstající obliba mělnického a také litoměřického
vína se nelíbila pražským vinařům, pro které tato vína představovala
velkou konkurenci. Proto si v roce 1559 vymohli právní ochranu proti
jejich dovozu. Vzhledem k tomu, že i v této době se vyskytovala řada
podvodníků i nepoctivých vinařů, nabýval na významu perkmistrovský úřad.
První dochované zprávy o tomto úřadu v Mělníku pocházejí z roku 1542
a jsou obsaženy v "Knihách viničních města Mělníka". Podle
rozhodnutí městské zprávy se mělo každý rok volit 8 osob - "úředníků
hor viničních", později "perkmistrů". V roce 1579 byl
vydán viniční řád, který stanovoval práva a povinnosti vinařských nákladníků
a zejména vinařů a vinařských dělníků. Řád obsahoval 27 artikulí, kde
byly podrobně popsány především povinnosti vinařů.Slibný rozvoj vinařství
přerušila třicetiletá válka, která způsobila značný úpadek jednotlivých
hospodářství a zpustošení vinic. Mnoho vinařů odešlo do ciziny. Vilém
Slavata, který získal v roce 1623 Mělník do zástavy, zaznamenal, že
do ciziny odešlo 30 000 rodin, které se zabývaly vinařstvím. Svůj podíl
na úbytku vinařů měla i morová epidemie, takže v roce 1640 měl Mělník
pouze 15 usedlých4).
Přes tyto skutečnosti se zbylí vinaři snažili vinařství znovu pozdvihnout.
V roce 1652 založili vinařský cech neboli pořádek, který se řídil pražským
cechovním řádem. O 10 let později si mělničtí vinaři pořídili vlastní
"Manuál, neboli Pamětní registra úřadu perkmistrovského při městě
Mělníce". Ten obsahoval 30 artikulů, které upravovaly hospodaření
na vinici, pokuty za jejich porušování, přísahu zvolených trubačů, přísahu
starších vinařů, kteří se zavazovali ke zbožnému životu a další nařízení.
Zajímavý je článek 29, který popisuje chování při cechovní schůzi: "Starší
vinaři, kteří nyní jsou a budoucně voleni budou, aby v 19 hodin v pořádku
se nacházeli a tu, co by dobrého pořádku sloužilo a prospěšné bylo,
bez všelijakých hadrunků řídili, pokladnici na stole do 22 hodin otevřenou
měli. Mladší vinaři časně, když toho čas, do pořádku střízliví, aby
přicházeli a do kola neb pořádku co náleží, odvozovali. Který pak by
toho zanedbal a nemaje hodné a postačitelné příčiny v tom čase, totiž
od 19. do 22. hodiny, do pořádku najíti se nedal, ten každý pro nepostavení
se mimo to, co obyčejně do kola dáti povinnen, aby pokuty pokaždé 6
kr. do pokladnice starších vinařů odvésti hleděl. Starší pak vinaři
po zavření pokladnice déleji při truňku na škodu pořádku seděti nemají,
nýbrž pokud déleji poseděti chtíti budou, na své peníze v bázni Boží
seděti se jim nebrání"5) .
 V
roce 1670 Daniel Střelec z Lebrperku vinařskému cechu daroval jeden
z jeho symbolů - cechovní pokladnici. On sám byl pak 11 let prvním perkmistrem.
K cechovní povinnosti od roku 1671 patřilo chodit každý rok o svátku
Nanebevzetí Panny Marie na pouť do Staré Boleslavi. Cechu však chyběla
korouhev, a proto si ji objednal u Karla Škréty Šetnovského ze Závořic.
Počítalo se s tím, že Škréta, jako nákladník vinic na Mělníce, ji zhotoví
téměř zadarmo. Toto přání však nebylo vyslyšeno a cech se vlastní korouhve
se sv. Václavem dočkal až v roce 1762. Ještě o něco dříve byl pořízen
další cechovní symbol - cechovní pečeť. Nápis je na ní tento: "PEZET
POZTI: PORADKU WINARSKÉHO K: WIENIHO MN: MELNIKA. Na pečeti je zobrazen
kníže Václav s knížecí korunkou a pláštěm, levou rukou se opírá o elipsovitý
štít, na němž je hrozen vína. V pravé ruce drží kopí s praporem bez
znaku.
Ne všichni vinaři však byli zapsaní v cechovním pořádku a neřídili se
jím, což mělo negativní vliv na ostatní. Patřili k nim zejména vinohradníci
zámečtí. Po velkém úsilí se podařilo prosadit, že všichni vinohradníci
z Mělníka a okolí museli přistoupit k pořádku a řídit se jeho artikuly.
16. února 1754 o tom rozhodla císařská a královská komora. Pod mělnický
pořádek spadali vinaři z panství mělnického, z Liběchova, z Liblic,
z Obříství, z panství roudnického a novozámeckého, vinohradníci z augustinianského
kláštera na Pšovce, z Benátek, z Horních Beřkovic, z Cítova, z Bechlína,
z panství brandejského a staroboleslavského, ze statku Sukorady a vinohradníci
rozličných pražských nákladníků. Ve skutečnosti však pořádek v tomto
rozsahu nikdy nefungoval, zejména vinaři ze vzdálenějších míst odmítali
chodit do Mělníka. Přesto se cech v této době posílil a pokusil se změnit
zaběhnuté zvyklosti. V roce 1763 cech zanikl a dočasně jej nahradil
vinařský spolek. Znovu se podařilo cech obnovit v roce 1847, ale opět
zanikl v roce 1873. Místo něj byl pak 29. března 1874 založen vinařský
spolek. Teprve v roce 1968 byl znovu obnoven cech pod názvem Cech českých
vinařů, který funguje dodnes.
V druhé polovině 18. století začalo měšťanské vinaření postupně upadat
a naopak se začalo rozvíjet vrchnostenské. Plocha vinic na Mělnicku
byla v této době cca 475 ha. Městu Mělníku a měšťanům patřilo 136 ha
vinic, ostatní vinice patřily vrchnosti.
M. Havlíčková
1) Kraus, V.: Přírodní podmínky, tradice, současný stav a vývoj českého
vinohradnictví - habilitační spis, Mělník 1990.
2) Zemek, M.: Moravské a české vinohradnictví do poloviny 13. století,
in: Vinohradnictví, Brno 1973, str. 28.
zakládali světští i církevní feudálové a měšťané.
3) Šimáček, J.: Vinařství, ČV - příloha, č. 1, duben 1892, s. 1
4)Purš, F.: Regionální dějiny Mělnicka ve škole, Mělník 1967, s. 18
5) SOkA Mělník, Manuál, Sg. F 127
|
