úvod | vystavovatelé | hodnocení vzorků | historie | napsali o nás | fotogalerie | kontakt
www.winefest.cz

 


 

Mělník - město vína

Pěstování vinné révy a s tím spojená výroba vína má v Mělníku a okolí velmi starou tradici, která začíná minimálně v 10. století. O pěstování révy se hovoří již v ludmilských legendách z 9. století a v legendách svatováclavských, které nám vyprávějí, jak kníže Václav hrozno tajně lisoval a víno pro bohoslužebné účely vyráběl. Dá se tedy předpokládat, že se réva v této době pěstovala a víno vyrábělo, i když převážně pro mešní potřebu.


K nejstarším písemným zmínkám o vinařství na Mělnicku zřejmě patří darovací listina Břetislava I. staroboleslavské kapitule, která pojednává o vinici v Dřísech1). Tato listina pochází z roku 1046 a zmiňuje se o vinici s vinným lisem.
V 11. a 12. století se o zakládání vinic, pěstování révy a výrobu vína nejvíce zasloužily kláštery, které měly silnou podporu panovníků. Svědčí o tom řada donací pozemků od panovníků právě klášterům. Kníže Soběslav II. například daroval listinou z roku 1178 vyšehradskému kanovníkovi kopec Psář u Prahy "celý k vybudování vinic"2).
Kromě klášterních vinic však již existovaly i vinice v soukromém držení jednotlivých osob.
Nový impuls k rozvoji vinařství přineslo zakládání měst ve 13. a zejména 14. století. K zásadní změně a rozvoji vinařství však došlo za vlády Karla IV. Ten po svém otci převzal značně zpustošenou zemi a snažil se o její zvelebení. V roce 1348 vydal nařízení o zakládání zahrad a mezi tím i vinic v okolí pražských měst na do té doby neobdělávaných plochách. Réva, která se k výsadbě směla používat, pocházela z nejlepších odrůd vinné révy přivezených z Rakous. Nařízení a snahy panovníka se setkaly s kladným ohlasem a vinice zakládali světští i církevní feudálové a měšťané.
Karel IV. usiloval o skutečný rozvoj vinařství, které by přineslo zejména ekonomický užitek. Proto nejen že zakládal vinice, ale dal celému podnikání i řád. 16. února 1358 vydal první privilegium, podle kterého se ve třech mílích kolem Prahy měly vysazovat vinice a ustavil úřad perkmistra pražských viničních hor. Tento úředník kontroloval dodržování nařízení panovníka, sám určoval vhodné pozemky pro vinice, vyměřoval je a předával vlastníkovi nebo uživateli. Všichni vinaři byli na dobu 12 let osvobozeni od všech poplatků, po této době platili poplatek pouze panovníkovi a to vínem.
12. května 1358 vydal Karel druhé privilegium, kterým rozšířil původní nařízení o zakládání vinic na celou zemi. Sazenice na výsadbu pocházely zejména z Burgundska a Porýní. Nové druhy se v Čechách nazývaly "roučí", zřejmě podle francouzského slova rouge = červený a bílé "prynč".
Nařízení v základních bodech obsahovalo:
1. Každý, kdo má horu (tj. stráň) ležící v okruhu Prahy do vzdálenosti 3 mil, má založiti vinici.
2. Vinice má mít rozlohu 16 prutů do délky a 8 prutů do šířky (1 prut se rovnal 4,73 m).
3. Každý, který vlastní hory nebo dědiny má do čtrnácti dnů od vydání nařízení započít se zakládáním.
4. Kdo by nemohl nebo nechtěl, musel své pozemky propůjčit těm, které určí perkmistr.
5. Ti, kteří vinici založili budou osvobozeni na 12 let od všech daní navždy a počínaje třináctým rokem jsou pouze povinni králi odvádět po půl džberu vína ročně.
6. Konšelům Starého Města Pražského dává právo jmenovat či sesazovat perkmistra.


S rozvojem pěstování révy a zakládáním vinic vzrostla také výroba vína, kterému musel být zajištěn náležitý odbyt. Proto Karel vydal v roce 1370 další privilegium, kterým zakázal dovoz a šenkování cizích vín v Čechách v období od vinobraní do pátku po neděli provodní (první neděle po Velikonocích). Výjimkou byla pouze města Kutná Hora, České Budějovice a Písek. Toto nařízení bylo v roce 1373 rozšířeno na celý rok, výjimku dostal ještě Německý Brod.
Viniční práva byla potvrzována dalšími panovníky (např. Zikmund, Ferdinand I., Marie Terezie a nakonec v roce 1808 František I.), i když ta poslední již měla spíše symbolický charakter.
S rozvojem pěstování révy a zakládáním vinic vzrostla také výroba vína, kterému musel být zajištěn náležitý odbyt. Proto Karel vydal v roce 1370 další privilegium, kterým zakázal dovoz a šenkování cizích vín v Čechách v období od vinobraní do pátku po neděli provodní (první neděle po Velikonocích). Výjimkou byla pouze města Kutná Hora, České Budějovice a Písek. Toto nařízení bylo v roce 1373 rozšířeno na celý rok, výjimku dostal ještě Německý Brod.
Viniční práva byla potvrzována dalšími panovníky (např. Zikmund, Ferdinand I., Marie Terezie a nakonec v roce 1808 František I.), i když ta poslední již měla spíše symbolický charakter.
Všechna tato nařízení měla velký význam i pro rozvoj mělnického vinařství. Stráně okolo Labe byly velmi vhodné pro pěstování révy a jejich osazování probíhalo velmi rychle. Hlavní podíl na výsadbě měli mělničtí měšťané.
K největšímu rozmachu českého a mělnického vinařství došlo po husitských válkách a toto období trvalo až do třicetileté války. Rozšiřovala se dál plocha vinic, zlepšovaly agrotechnické postupy, aby byla co největší úroda a kvalita vína. V roce 1583 se v Čechách uvádí okolo 20 000 ha vinic s produkcí 300 000 hl vína3).
Zkvalitnění konečného produktu - vína zvýšilo jeho konzumaci a mělnické víno se díky dobré chuti a kvalitě pilo u dvora císaře Rudolfa II. a španělských Habsburků. Vzrůstající obliba mělnického a také litoměřického vína se nelíbila pražským vinařům, pro které tato vína představovala velkou konkurenci. Proto si v roce 1559 vymohli právní ochranu proti jejich dovozu. Vzhledem k tomu, že i v této době se vyskytovala řada podvodníků i nepoctivých vinařů, nabýval na významu perkmistrovský úřad. První dochované zprávy o tomto úřadu v Mělníku pocházejí z roku 1542 a jsou obsaženy v "Knihách viničních města Mělníka". Podle rozhodnutí městské zprávy se mělo každý rok volit 8 osob - "úředníků hor viničních", později "perkmistrů". V roce 1579 byl vydán viniční řád, který stanovoval práva a povinnosti vinařských nákladníků a zejména vinařů a vinařských dělníků. Řád obsahoval 27 artikulí, kde byly podrobně popsány především povinnosti vinařů.

Slibný rozvoj vinařství přerušila třicetiletá válka, která způsobila značný úpadek jednotlivých hospodářství a zpustošení vinic. Mnoho vinařů odešlo do ciziny. Vilém Slavata, který získal v roce 1623 Mělník do zástavy, zaznamenal, že do ciziny odešlo 30 000 rodin, které se zabývaly vinařstvím. Svůj podíl na úbytku vinařů měla i morová epidemie, takže v roce 1640 měl Mělník pouze 15 usedlých4).
Přes tyto skutečnosti se zbylí vinaři snažili vinařství znovu pozdvihnout. V roce 1652 založili vinařský cech neboli pořádek, který se řídil pražským cechovním řádem. O 10 let později si mělničtí vinaři pořídili vlastní "Manuál, neboli Pamětní registra úřadu perkmistrovského při městě Mělníce". Ten obsahoval 30 artikulů, které upravovaly hospodaření na vinici, pokuty za jejich porušování, přísahu zvolených trubačů, přísahu starších vinařů, kteří se zavazovali ke zbožnému životu a další nařízení. Zajímavý je článek 29, který popisuje chování při cechovní schůzi: "Starší vinaři, kteří nyní jsou a budoucně voleni budou, aby v 19 hodin v pořádku se nacházeli a tu, co by dobrého pořádku sloužilo a prospěšné bylo, bez všelijakých hadrunků řídili, pokladnici na stole do 22 hodin otevřenou měli. Mladší vinaři časně, když toho čas, do pořádku střízliví, aby přicházeli a do kola neb pořádku co náleží, odvozovali. Který pak by toho zanedbal a nemaje hodné a postačitelné příčiny v tom čase, totiž od 19. do 22. hodiny, do pořádku najíti se nedal, ten každý pro nepostavení se mimo to, co obyčejně do kola dáti povinnen, aby pokuty pokaždé 6 kr. do pokladnice starších vinařů odvésti hleděl. Starší pak vinaři po zavření pokladnice déleji při truňku na škodu pořádku seděti nemají, nýbrž pokud déleji poseděti chtíti budou, na své peníze v bázni Boží seděti se jim nebrání"5) .

V roce 1670 Daniel Střelec z Lebrperku vinařskému cechu daroval jeden z jeho symbolů - cechovní pokladnici. On sám byl pak 11 let prvním perkmistrem. K cechovní povinnosti od roku 1671 patřilo chodit každý rok o svátku Nanebevzetí Panny Marie na pouť do Staré Boleslavi. Cechu však chyběla korouhev, a proto si ji objednal u Karla Škréty Šetnovského ze Závořic. Počítalo se s tím, že Škréta, jako nákladník vinic na Mělníce, ji zhotoví téměř zadarmo. Toto přání však nebylo vyslyšeno a cech se vlastní korouhve se sv. Václavem dočkal až v roce 1762. Ještě o něco dříve byl pořízen další cechovní symbol - cechovní pečeť. Nápis je na ní tento: "PEZET POZTI: PORADKU WINARSKÉHO K: WIENIHO MN: MELNIKA. Na pečeti je zobrazen kníže Václav s knížecí korunkou a pláštěm, levou rukou se opírá o elipsovitý štít, na němž je hrozen vína. V pravé ruce drží kopí s praporem bez znaku.
Ne všichni vinaři však byli zapsaní v cechovním pořádku a neřídili se jím, což mělo negativní vliv na ostatní. Patřili k nim zejména vinohradníci zámečtí. Po velkém úsilí se podařilo prosadit, že všichni vinohradníci z Mělníka a okolí museli přistoupit k pořádku a řídit se jeho artikuly. 16. února 1754 o tom rozhodla císařská a královská komora. Pod mělnický pořádek spadali vinaři z panství mělnického, z Liběchova, z Liblic, z Obříství, z panství roudnického a novozámeckého, vinohradníci z augustinianského kláštera na Pšovce, z Benátek, z Horních Beřkovic, z Cítova, z Bechlína, z panství brandejského a staroboleslavského, ze statku Sukorady a vinohradníci rozličných pražských nákladníků. Ve skutečnosti však pořádek v tomto rozsahu nikdy nefungoval, zejména vinaři ze vzdálenějších míst odmítali chodit do Mělníka. Přesto se cech v této době posílil a pokusil se změnit zaběhnuté zvyklosti. V roce 1763 cech zanikl a dočasně jej nahradil vinařský spolek. Znovu se podařilo cech obnovit v roce 1847, ale opět zanikl v roce 1873. Místo něj byl pak 29. března 1874 založen vinařský spolek. Teprve v roce 1968 byl znovu obnoven cech pod názvem Cech českých vinařů, který funguje dodnes.
V druhé polovině 18. století začalo měšťanské vinaření postupně upadat a naopak se začalo rozvíjet vrchnostenské. Plocha vinic na Mělnicku byla v této době cca 475 ha. Městu Mělníku a měšťanům patřilo 136 ha vinic, ostatní vinice patřily vrchnosti.


M. Havlíčková

1) Kraus, V.: Přírodní podmínky, tradice, současný stav a vývoj českého vinohradnictví - habilitační spis, Mělník 1990.
2) Zemek, M.: Moravské a české vinohradnictví do poloviny 13. století, in: Vinohradnictví, Brno 1973, str. 28.
zakládali světští i církevní feudálové a měšťané.
3) Šimáček, J.: Vinařství, ČV - příloha, č. 1, duben 1892, s. 1
4)Purš, F.: Regionální dějiny Mělnicka ve škole, Mělník 1967, s. 18
5) SOkA Mělník, Manuál, Sg. F 127

Partneři:
O.K. SERVIS BioPro s.r.o.
Město Mělník
Mělnický deník
Hotel Ludmila

Organizátoři:
Chocholatý David
Regionální muzeum Mělník

© Chocholaty 2004 | design puchy aktualizováno 06.12.2005